Kde se vzala Omerta?

Nemohu přesně říci, z čeho toto slovo pochází. Pravděpodobně z latinského slova „homo“ (člověk). Opravdu, někteří lidé si myslí, že to bylo původně „omineita.“ Každopádně — ačkoli tomu mnoho lidí nebude věřit — omerta rozhodně není výhradním vlastnictvím žádného místa nebo země. Omerta začala člověkem a je kosmopolitní, univerzální skutečnost. Samotné slovo má dva významy — primitivní a současný.

V primitivním smyslu omerta označuje tradiční kodex mlčení, který byl hluboce zakořeněný ve společnostech ovládaných mafií, zejména na Sicílii a v jižní Itálii. Tento kodex zakazoval jakoukoli spolupráci s úřady nebo odhalení jakýchkoli informací o zločinech a aktivitách mafie, často pod hrozbou smrti. Bylo to základní pravidlo, které zajišťovalo soudržnost a tajemství uvnitř zločineckých organizací.

V současném smyslu se omerta rozšířila jako koncept zahrnující nejen mlčení, ale i kulturu nedůvěry vůči úřadům a systémům spravedlnosti. Tento postoj se může objevit v různých kulturách a kontextech, kde lidé odmítají spolupracovat s vládními institucemi kvůli strachu, loajalitě nebo nedůvěře.

Tedy omerta, ačkoliv má své kořeny v konkrétních historických a geografických kontextech, se stala širším fenoménem, který ilustruje univerzální lidskou tendenci chránit tajemství a udržovat loajalitu i tváří v tvář nebezpečí nebo nespravedlnosti.

Slovo omerta ve svém primitivním významu zahrnuje všechny individuální projevy rázné a zdravé mužnosti v tom nejvznešenějším slova smyslu, jako ve frázích jako: „On je skutečný muž,“ nebo jednodušeji: „Je to muž.“

Na Sicílii je tento pojem vyjádřen potlačeně a říkají: „Je to muž,“ nebo tak nějak… konkrétně „Quello è masculu” (muž). Mužnost v tomto smyslu, ve všech místech a časech, má stálou konotaci, která zahrnuje naprosté sebevědomí, vysoký smysl pro čest, povinnost a osobní důstojnost, galantní srdce, vyvážený úsudek a sebeovládání. Čistá omerta označuje muže tohoto druhu; a je to forma aristokracie charakteru v tomto primitivním významu, odvozená z vysokého pojetí zdravé, mužské energie.

Zvláštní vlastností omerty je rezervovanost, kvalita, která našla svůj nejvýznamnější výraz v tichu obecně implicitním ve významu slova. Je to ušlechtilé ticho, hrdé a stoické, nezaměňovat s mlčením přísloví: „Mlčet je zlato“; s obezřetným mlčením rčení: „Nevyřčená slova nemohou být zaznamenána“; nebo s tichem strachu, které často pramení z obav o osobní bezpečnost. Omerta je ticho odvážného a důstojného člověka, který si je vědom své cti a povinnosti a který si chrání své osobní hodnoty před vnějším světem.

Ve svém původním významu omerta také znamená výjimku z obecného práva: jako takové ztělesňuje hrdost všech, kteří se bouří proti nespravedlnosti a tyranii v každém věku a zemi, kromě zvláštního pohledu na otázky, které se týkají osobní cti.

Je tedy snadné pochopit, proč omerta ve svém původním smyslu vždy projevovala zvláštní vliv na masy, neboť masy milují muže, který může vzít zákon do svých rukou, aby se pomstil za zranění, lépe než toho, kdo umí odpustit.

Tato výjimka z obecného práva představuje jakýsi osobní kodex, který převyšuje běžné společenské a právní normy. V tomto kontextu omerta symbolizuje hrdost a odvahu postavit se proti útlaku a nespravedlnosti, což je kvalita, která byla vždy obdivována a uctívána. Masy tedy často hledají v těchto mužích vzory, protože v nich vidí někoho, kdo je ochoten čelit autoritám a bojovat za spravedlnost, i když to znamená vzít zákon do vlastních rukou.

Takový postoj k omertě ukazuje na hluboký respekt k osobní cti a nezávislosti, což jsou hodnoty, které jsou v mnoha společnostech ceněny nad rámec formálních právních systémů. Tento kodex chování je proto považován za formu odporu proti nespravedlnosti a tyranii, která oslovuje široké vrstvy společnosti.

Omerta by proto měla zvláště tendenci vzkvétat v zemích jako je Sicílie, kde duch hrdosti a individuální nezávislosti je nanejvýš živý a naléhavý, kde spravedlnost a sociální ochrana byly nejzávažněji nedostatkové a kde hlavním zdrojem nespravedlnosti a tyranie byla samotná vláda.

Mělo by se na to dívat jako na ušlechtilou vlastnost, projevující se v aktech odvety a odporu proti vládě. To se ve skutečnosti stalo.

V tomto prostředí omerta ztělesňovala nejen osobní čest, ale také kolektivní odpor proti utlačujícímu režimu. Vzhledem k historickým a sociálním podmínkám na Sicílii se omerta stala součástí kultury, která kladla velký důraz na osobní důstojnost a odvahu čelit nespravedlnosti. Vzhledem k tomu, že státní instituce často selhávaly v poskytování spravedlnosti a ochrany, lidé se spoléhali na své vlastní schopnosti a sílu, aby ochránili sebe a své komunity.

Tento kodex chování tak nebyl jen výrazem individuální hrdosti, ale také společenským mechanismem, který umožňoval jednotlivcům a komunitám přežít a prosperovat v podmínkách, kde oficiální právní a sociální struktury byly nedostatečné nebo zkorumpované. Omerta tedy hrála klíčovou roli v udržení sociální soudržnosti a ochrany v prostředí, kde byl stát vnímán jako nepřítel spíše než ochránce.

Úsledkem bylo, že celý lid, jakožto oběť tyranie a útlaku, se stal náchylným k vytváření zvláštní formy místní omerty, která se projevovala hlavně v ochraně rebelů a odmítnutí svědčit proti nim. Tím vznikla sdružení pro sebeobranu proti útlaku, která byla spojena kastou mezi lidmi a zformovala duch omerty. Tyto asociace, jako je sekta Beati Paoli, popsaná Vincenzem Linaresem v jeho díle Racconti Popolari (Palermo, 1886), ačkoli se zrodily z přirozeného impulsu k sebeobraně, nevyhnutelně měly sklon k degeneraci. Jejich původní cíle byly zvrácené a jejich násilné činy z nich činily nebezpečí pro společnost.

Tato sdružení vznikala jako reakce na systematický útlak a nedostatek spravedlnosti poskytované vládou. Lidé, neschopní spoléhat se na oficiální instituce, začali vytvářet vlastní formy ochrany a spravedlnosti. Omerta, jako součást tohoto procesu, se stala kodexem ticha a loajality, který chránil členy těchto sdružení před vnějšími hrozbami.

Avšak, jak se tato sdružení rozvíjela, jejich původní cíle sebeobrany a ochrany se postupně změnily. Místo toho, aby sloužila jako obrana proti útlaku, začala tato sdružení využívat svou moc k vlastním prospěchům a uplatňovala násilné prostředky k dosažení svých cílů. To vedlo k jejich degeneraci a proměně ve skutečné hrozby pro společnost, místo aby byly jejím ochranným štítem.

Tímto způsobem se omerta, původně ušlechtilý princip ochrany a cti, stala synonymem pro zákon ticha, který chránil nejen spravedlivé, ale také zločince, čímž přispívala k pokračování cyklu násilí a nespravedlnosti.

© Ceasare Mori