Právní pojem a kriminalizace praní špinavých peněz jsou relativně novými koncepty, které začaly nabývat na významu až v průběhu 20. století.

Právní pojem praní špinavých peněz byl zpočátku spojen výhradně se zisky z obchodu s nelegálními drogami. První závažné kroky v tomto směru byly podniknuty v rámci Úmluvy Organizace spojených národů proti nezákonnému obchodu s narkotickými drogami a psychotropními látkami z roku 1988. Tato úmluva ve svém článku 3 odstavci 1 definuje praní peněz jako trestný čin a uvádí, že se týká nezákonně získaných výnosů z nezákonného obchodu s drogami.

Nicméně, za poslední dvě desetiletí se tento právní pojem rozšířil a predikativní trestné činy spojené s praním peněz byly rozšířeny na další kategorie závažných trestných činů. Tento trend se projevil především v práci Finanční akční skupiny (FATF), která vytvořila seznam tzv. predikativních trestných činů praní peněz.

FATF je mezinárodní organizace, která se zaměřuje na boj proti praní peněz a financování terorismu. Její doporučení a interpretativní poznámky, zejména Doporučení z roku 2012, poskytují detailní pokyny a definice trestných činů, které jsou spojeny s praním peněz. Tyto definice jsou široce používány mezinárodními institucemi a státy při tvorbě právních předpisů a opatření zaměřených na boj proti praní peněz.

Díky těmto úpravám a rozšíření predikativních trestných činů má dnes praní špinavých peněz mnohem širší působnost a týká se nejen obchodu s drogami, ale i dalších závažných trestných činů, jako jsou korupce, terorismus, obchod se zbraněmi a organizovaný zločin.

Motivace k praní špinavých peněz, tedy procesu, kterým se pokouší skrýt původ nelegálně získaných finančních prostředků tak, aby vypadaly legálně, sahají do dávné minulosti

Už v historických záznamech můžeme najít příklady, jak moc důležité bylo pro mnohé mocné a vlivné jednotlivce a skupiny skrýt původ svých bohatství získaných nekalými prostředky, jako byly například loupeže, vydírání, podvody nebo obchod s otroky.

Motivy pro praní peněz jsou různorodé. Patří sem snaha vyhnout se zdanění, legalizovat finanční prostředky získané ilegální činností, skrýt spojení s organizovaným zločinem nebo terorismem, a získat přístup k legálním finančním trhům bez odhalení původu finančních prostředků.

Historické příklady praní peněz zahrnují různé metody, jako byly investice do legitimních podniků, nákupy nemovitostí, uměleckých děl či jiných cenností, nebo prostřednictvím bankovních transakcí a offshore účtů.

Praktiky krytí původu nezákonných zisků mají dlouhou historii a existují v různých formách po celé lidské historii. Jedním z příkladů je situace vesničana, který ukradl krávu svému sousedovi. Místo aby riskoval odhalení a trestní stíhání, vesničan by se mohl rozhodnout pro různé taktiky, které mu umožní ukradené zboží zpeněžit a zároveň minimalizovat riziko odhalení.

Jednou z možností je prodat ukradenou krávu mimo vesnici, čímž se sníží pravděpodobnost, že bude spojena s původním majitelem. Tímto způsobem se může vesničan vyhnout podezření a současně získat finanční prostředky z prodeje. Další možností je směna ukradené krávy za jiná hospodářská zvířata, což umožní rozptýlit stopu krádeže a získat legitimní majetek, který není přímo spojen s trestnou činností.

Navíc může vesničan cítit potřebu vytvořit falešný příběh nebo zdánlivě legitimní vysvětlení náhlého nárůstu svého bohatství. To může zahrnovat tvrzení o nečekaném dědictví, šťastném investování nebo jiných událostech, které by mohly zdůvodnit zvýšený finanční příjem.

Takové praktiky jsou předchůdci moderních forem praní špinavých peněz, které se snaží skrýt původ nezákonných finančních prostředků a integrovat je do legální ekonomiky. Tato historická perspektiva nám pomáhá lépe porozumět komplexitě a univerzálnosti fenoménu praní peněz a ukazuje, že boj proti této praxi je starý jako lidská civilizace.

• Investice do legitimních podniků: Osoba, která má nezákonně získané finanční prostředky, může investovat do různých legitimních podniků nebo společností. Tím se snaží zamaskovat původ svých peněz a získat zdání legitimních příjmů. Tato taktika byla používána například v dobách prohibice v USA, kdy mafiáni investovali do legálních podniků jako restaurace, noční kluby nebo nemovitosti.

• Nákup nemovitostí: Koupě nemovitostí je další běžnou metodou praní peněz. Osoba může investovat své nezákonné zisky do nemovitostí, jako jsou domy, byty, hotely nebo komerční budovy. Tyto nemovitosti mohou sloužit jako stabilní zdroj příjmů a zároveň poskytují možnost postupného legálního vkladu finančních prostředků.

• Nákup uměleckých děl a cenností: Investice do uměleckých děl, drahých kamenů, šperků nebo historických artefaktů může být další cestou k praní peněz. Tyto cennosti jsou často snadno přenosné a mají potenciál na trhu vzrůst v hodnotě, což umožňuje legitimizaci nezákonných finančních prostředků.

• Bankovní transakce a offshore účty: Praní peněz prostřednictvím bankovních transakcí a offshore účtů je tradiční metodou, která se používala již po staletí. Tato taktika zahrnuje komplexní síť finančních operací a transakcí, které mají zakrýt původ nezákonných finančních prostředků a umožnit jejich integraci do legálního bankovního systému.

Praní peněz je historicky proměnlivý jev, který využívá různé strategie a taktiky v závislosti na době, místě a dostupných prostředcích.

Důraz na boj proti praní špinavých peněz a jeho kriminalizaci se stal důležitým prvkem v mezinárodním úsilí proti organizovanému zločinu a financování terorismu, ale i v ochraně finanční integrity a transparentnosti. Takové úsilí zahrnuje přijetí přísných právních a regulačních opatření, vyšší dohled nad finančními transakcemi, a spolupráci mezi vládami a mezinárodními organizacemi.